Reakce na komentář Otakara Schöna z G+.

https://plus.google.com/u/0/116645889171150251778/posts/h3Z1h3RCa4c

„Já nechápu tne odpor k WP7, z pohledu UI (bez specifik českého trhu) je to nejpovedenější mobilní systém. A tím, že MS drží basu a rozšiřuje ho "všude" mu budoucnost. a mně se prostě líbí“

Na věci kolem WP7 se mě někdo ptá často, tak si dovolím sem dát pár svých subjektivních poznámek.

Je možné, že MS WP7 prosadí, sám jsem vždy tvrdil, jak je MS vytrvalý. Tedy v dohánění ostatních, v dohonění konkurence ani tak ne (ZUNE). Stíhací jízdu se mu povedlo dotáhnout (skoro) do vítězného finiše hlavně u XBOXu.

Hodnocení povedenosti UI je naprosto subjektivní záležitost, nechápu, jak někdo může vystřelit od boku, že jde z pohledu UI o nejpovedenější mobilní systém. O tom se hromadně hlasuje někde na setkání novinářů referujících o IT? :) 

Podíl Microsoftu na trhu OS je dnes směšný a cca před dvěma měsíci se MS radoval, že narazil pravděpodobně se svým podílem na pomyslné dno - jinými slovy, na začátku roku stále (do)prodával dost telefonu s WM 6.x a lidi, kteří kupovali svůj nový telefon, z WM na WP hromadně nepřecházeli a podíl MS po uvedení WP na trzích klesal! Doporučuju Ballmerovu přednášku, v níž svým obchodním partnerům říká, že podíl MS na trhu šel tento rok "from small to (very? pozn. aut.) small".

Pokud se podíváte na vznik WP7, zjistíte:

1) MS vyvinul WP7 velmi rychle a verze vydaná před rokem kvůli chybám třeba v Market Place nebo v SDK nezasluhuje ani přízvisko beta.

2) Mango udělalo z WP7 použitelný OS. Přesto je API velmi omezené, nativní SDK neexistuje, skutečný multitasking  je stále tabu. Zeptejte se u Sygicu nebo u TomToma, jak vnímají perspektivnost WP7. Přístup do databáze je jen přes  - dříve zavržený a nakonec narychlo pro WP připravený - Linq2Sql atd. V market place je sice 40 000 aplikací, ale z větší části jde o jednoúčelové hříčky.  

Ale stále:
Dlaždice mně přijdou neintuitivní a zmatečné. To, že výrobcům ani uživatelům není dovoleno změnit launcher, beru jako omezení, které si může dovolit Apple, ale ne Microsoft. A na koho MS cílil a cílí? Nevím. Na geeky asi ne, ale ani moje nenáročná žena si Omnii nevzala, protože zjistila, že do ní nevloží svou 32 GB kartu s fotkama. A o dlaždicích prohlásila, že jsou "divný“.:)

A ještě po zkušenostech s vývojem aplikací pro WM a homebrew firemních aplikací pro WP si dovolím tvrdit jednu věc.
Pro obyčejného uživatele, který chce smartphone a nepoužívá ho jako prostou náhradu za předchozí dumbphone, ale občas si nainstaluje nějakou aplikací, je největším přínosem iOS, Androidu i WP trivální instalace a aktualizace aplikací bez použití CABu, ActiveSyncu, stahování sis souborů. To je podle mě jeden z hlavních důvodů, proč iOS a Android tak rychle získaly slušný podíl na trhu. Jenže WP7.x nemá žádné další podobné eso v rukávu, žádný významný distinktivní rys oproti jiným OS. Distinktivním rysem pro mě skutečně není rozporuplně přijímané dlaždicovité UI nebo excesivní integrace se sociálními sítěmi. WP jen dotahují konkurenci.

To, že WP7.x třeba dovolují snadno distribuovat trial verzi aplikace, je výhoda pro vývojáře. Uživatele peripetie vytvoření trial verze pro ostatní platformy moc nezajímají.

Vytrvalost je sice ctnost, ale samotné ctnosti uživatele nepřitáhnou.  A chudoba dlaždic sice cti netratí, ale někdo má radši sličnou koketu od přírody (iOS), nebo se rád kouká pod sukně hetér  či formuje k obrazu svému ušmudlanou květinářku Lízu Doolittleovou (Android).

Dnes jsem se byl podívat na Svět knihy 2011, mou oblíbenou jarní událost, která mě vždy spolehlivě připraví o veškerou hotovost po kapsách a letošní veletrh jediné nákupní orgie, kterým se oddávám, umocnil ještě  tím, že u mnoha nakladatelů se dalo zaplatit i platební kartou. Je tedy vidět, že nakladatelé pomalu, ale přece adoptují technologické novinky, protože minulý rok mé nesmělé  pokusy platit kartou geekové v řadách nakladatelů odbývali poukazem na existenci bankomatů a obrozeneckými didaktickými ideály nadopovaní nakladatelé jen pokrčili  rameny nebo zahájili rozšafný monolog  o výhodách hotovosti.

Vztah nakladatelů k platebním terminálům mi přijde symbolický a předznamenává jejich ochotu zabývat se eknihami.

Naštěstí důkazem životaschopnosti eknih nejsou jalové diskuze na Světě knih, ke kterým se vrátím za chvíli, ale změna postavení eknih na Světě knihy v posledních ročnících. Takže rychlý časový průřez, jakou roli hrály z mého pohledu eknihy v posledních třech ročnících Světa knihy.

Před dvěma lety nacházím jediný stánek, ve kterém pěkná dívčina třímá podivné zařízení, kolem kterého většina zákazníků bez zájmu prochází. Tím zařízením je čtečka Bookeen. Po pár dotazech na zkušenosti s čtečkou knih dívčina zrudne (skutečně jsem se ptal jen na zkušenosti s čtečkou! J) a říká, že čtečku nikdy nepoužívala , ale že mohu počkat na jejího kolegu, který čtečky dováží a který si na nich snad i něco přečetl.

Před rokem jsem na Světě knih možná informace o eknihách špatně hledal nebo nějaký „hlas volajícho na poušti“ přehlédl, tedy spíš přeslechl, ale i z toho se dalo vytušit,  že Popelka je proti eknihám macešina superstar.

Tento rok si stačí projít pravé křídlo Veletržního paláce, abyste pochopili, že eknihy už nejsou ani v Čechách libůstkou hrstky podivínů, kteří podlehli vábení Amazonu a zakoupili Kindle, ale že mnozí nakladatelé, prodejci i dodavatelé SW tuší, že v budoucnosti platí heslo „do řiti, nebo s eknihami“. To, oč se všichni přou, je, jestli se jedná o budoucnost blízkou nebo vzdálenou, temnou nebo zářivou, i když z různých narážek i explicitních, dokonce někdy velmi explicitníchJ, poznámek nakladatelů se dá stále vytušit, že za zářivou budoucnost by považovali tu, v níž eknihy zázrakem nebo „deus ex machina“ zásahem vrtošivého čtenáře zmizí. Občas jsem čekal, že některý nakladatel, ten nenahraditelný obránce kulturních hodnot a vzdělanosti, po podepsání petice proti zvýšení DPH u knih některou z dobře zpracovaných oveček bdělé kulturní fronty, která si petici ani nepřečetla, nebo která musí číst ještě o řád rychleji než Číslo 5, ale která vždy stojí na té správné straně, vytáhne druhou supliku, kde naopak ovečka svým dalším popisem poníženě vrchnost žádá o to, aby DPH u eknih bylo pokud možno navýšeno, protože věčnou Guttenbergovu papírovou říši harmonického tisku si přece rozvracet nedáme. Takový postmoderní  a krizí humanitní  vzdělanosti požehnaný život v pravdě, peticích  a jednotě protikladů. J

Ale zpět k eknihám.  Více jak hodinu jsem poslouchal panelovou diskuzi s  dryáčnickým názvem Roztrhají e-knihy knihy klasické?. Diskuze se zúčastnili  Vladimír Pistorius (Olšanská&Pistorius), Jiří Vlček (za Palmknihy, podle programu na webu za nakladatelství BEN?), Andreas Kaulfuss (Euromedia Group) a Josef Žák (Kosmas). Nejprve odprezentoval A. Kaulfuss obchod ebux (Wooky) a poté měl slovo Josef Vlček, který shrnul hlavní rysy projektu PalmKnihy. Mnoho nového nebo zajímavého nezaznělo, přednášky byly zaměřeny na publikum, které eknihy nezná, nebo se jich bojí. Hlavně A. Kaulfuss neustále zdůrazňoval, jak jejich obchodní model zachovává vše ze starého dobrého papírového světa, jen teď ještě mohou nakladatelé a knihkupci ve svěrací kazajce obchodního modelu pro 20. století  umravnit dotírající svět eknih. Vše pod laskavým dohledem odborníků z EuroMedia Group a přidružené suity Wooky, navíc s roztomilou pohádkou o tom, jak v Čechách my nakladatelé,  velkoprodejci i maloprodejci společně napodobíme s „tvrdým“ DRM (sic!) úspěch Amazonu ve světě eknih. Nic proti, v v EuroMedii vycítili příležitost, jak strach stávajících nakladatelů a prodejců z eknih přetaví ve svůj větší podíl na trhu, ale známe to - mnoho povolaných, málo vyvolených, co je dovoleno Jovovi, nebývá dovoleno … těm dalším. I za siláckými slovy A. Kaulfusse se ale dal vytušit strach z „pirátů“ a „pirátských“ kopií knih. Bylo zábavné, jak zmiňoval svou zkušenost s včasným prodejem hudebního klubu, což byla obdoba knižního klubu, ale zaměřeného na prodej CD,  než „piráti“ s hudbou ve formátu MP3 všechny do té doby v hudebním klubu poslušně a hlavně pravidelně se otřásající oslíčky odvedli na zelenější pastviny.

Mně je od počátku sympatičtější projekt PalmKnih se svým „sociálním“ DRM.

Z panelové diskuze jsem musel odejít, takže jsem se nestačil zeptat na některé záležitosti, které mě zajímaly,  a hlavně na některá uváděná čísla, která se snad ani z toho příslovečného prstu nedají vycucat, jen se musí v nějaké powerpointové šabloně s pozadím hořícího keře vyvoleným zjevit.

Takže ty mé dotazy a nejasnosti dám alespoň na Posterous.

1.       A. Kaulfuss zdůrazňoval, jak je jejich Wooky  řešení příjemné pro uživatele. V prezentaci se nezmínil o tom, že se objevily zprávy, jak se musí aplikace Wooky jednou za 14 dní nebo jiný časový interval připojit na internet, aby měl uživatel na zařízení štempl, že jsou všechny jím zakoupené knihy stále legální. Nikdy mě nenapadlo, že největší komfort do života čtenáře přinese svérázná aplikace hesla „důvěřuj, ale prověřuj“, jestli tvůj zákazník není náhodou zloděj. Také jsem se chtěl zeptat na to, jestli mu nepřijde, že duše projektu i-legalne nedošla klidu, ale převtělila se do projektu Wooky. Alespoň že album Ukazovák nasliněnej zakoupené právě na i-legalne odpočívá  na mém diskovém oddílu s názvem Krematorium v pokoji. Jen mi přijde, že na náhrobku je ukazovák nejen nasliněnej, ale i vztyčenej, a ukazuje nakladatelům po topolánkovsku, že jsou jedničky.

2.       Vladimír Pistorius, tento duševní bohatýr zastupující v diskuzi vydavatele papírových knih, publikum obohatil svým zasvěceným výkladem, proč nemohou být eknihy levnější. Ne že by mi na ceně eknih záleželo, rád zaplatím za eknihy stejnou cenu jako za papírové knihy, ale V. Pistorius by měl nejdříve vysvětlit, co jsem psal hned dopoledne na Twitteru  po návštěvě stánku jeho nakladatetelství Pistorius. Knihu Pavla Kohouta  Kde je zakopán pes tam po veletržní slevě a jistě na hranici ziskovosti prodávají kolem dvou stovek, ale koupit ji může jen jedinec, který neviděl v poslední době v Levných knihách dva svazky pamětí s názvem To byl můj život?? od stejného autora a stejného nakladatelství. Každý svazek pamětí je možné zakoupit za lidových 99 Kč, i když v době vydání stál také hodně přes 200. Když nakladatelé křičí, jak chtějí mít svá vydávaná dílka pod kontrolou i v divokém eSvětě, kde jim k tomu má dopomoci asociální DRM, je sociální cena Kohoutových pamětí v Levných knihách jistě výsledkem (tichého) souhlasu vydavatele, a ne nějakým náhodným všelidově-osvětovým počinem altruistického knihkupce nebo svérázným  guerilla marketingem v papírovém světě ekonomicky strádajícího knihkupce. I lidé z Academie, kteří vydali Kohoutovy paměti před pár týdny znovu, na stánku říkali, že právě kvůli tomuhle barbarskému výprodeji jejich nové vydání nejde na odbyt, i když obsahuje nové kapitoly. Takže až mi lidé z nakladatelské branže, co spolu mluví a snímají všechny kulturní hříchy světa, budou vykládat, jak se s vyšší cenou eknih nedá nic dělat a jak po zvýšení DPH některé knihy ani nevyjdou, požádám je o vysvětlení, proč nejprve po vydání knihy podojí pár natěšených zákazníků, kteří zaplatí prémiovou cenu,  a potom knihu bez skrupulí vyprodají za pár šupů, místo aby její výtisky drželi ve svatém jménu mobilizované a jediné nám drahé a v peticích nakladatelů tak omamně definované vzdělanosti i pro další čtenáře delší dobu na svém skladě. Peníze (stále) nesmrdí a místo ve skladu asi i nějaké peníze nakladatele stojí.

3.       A. Kaulfuss říkal, že za pár týdnů provozu ebux.cz prodali tisíc eknih. V diskuzi ale dodal, že na tisíc prodaných eknih připadá za stejnou dobu 15 000 nelegálně stažených eknih. K číslu 15 000 nezazněly podrobnosti, moderátor na toto ex abrupto numero nereagoval, takže není zřejmé ani to, jestli číslo zahrnuje všechny stažené pirátské kopie knih v češtině za dané časové období, nebo představuje jen součet všech „pirátských“ kopií  knih z nakladatelství Euromedia. Nechci panu Kaulfussovi podsouvat, co neřekl, a snad jsem se nepřeslechl, ale ať uvede cokoli o počtu „pirátských“ výtisků a nedodá, že se jedná o pouhý odhad, napadá mě jen:

a.       Hospodin chce zachránit svět knih i své milé nakladatele, A. Kaulfusse  si vyvolil jako svého prostředníka a našeptává mu nejen, kolik knih piráti stáhli, ale snad i to, kde je pirátská diverzantská torrentová centrála, aby na ni zaútočili speciálně cvičení dobří lidé z Euromedie s neodolatelnou nabídkou slevy z ceny hodnotných knih v knižním klubu.

b.      A. Kaulfuss vychází z nějakého kvalifikovaného(?) odhadu, jehož zdroj tají. Stále ale nechápu, jak se dá k tomu číslu dojít. Na internetu se potulují soubory, které obsahují 5 000+ knih. Když si tři lidé stáhnou takový soubor, máme cca 15 000 „upirátěných“ knih, ale za pár týdnů si takové soubory (podle mého skromného odhadu!) stáhne určitě více lidí. Takže bychom měli hned  mnohem více upirátěných kopií. Tady by se ale mělo ještě rozlišovat, jaké škody nakladateli napáchá nelegálně stažená kniha. Stažená kniha ještě není shodná s přečtenou knihou a opět netuším, jak by pan Kaulfuss bez nějakých nadpřirozených manažerských schopností mohl dospět k nějakému číslu, ze kterého by bylo patrné, kolik „pirátských“ knih se za nějakou zvolenou časovou jednotku skutečně přečte a které pak teprve pravděpodobně představují ušlou obchodní příležitost.

Nechcete se také inspirovat a napsat do redakce svého oblíbeného tištěného časopisu? Někdo musí tu digitální revoluci v ČR rozjet.:) Zbývá jen doufat, že tahle revoluce nepožere své děti. J

Vážený pane Kasale,

omlouvám se za nevyžádaný email, ale chtěl jsem se zeptat, jestli jste již v redakci přemýšleli o uvedení elektronické verze časopisu Tvar.

Jsem vaším předplatitelem a přiznám se, že bych uvítal verzi pro elektronickou čtečku.

A předpokládám, že nejsem sám, protože:

1)      V poslední době roste v mém okolí počet lidí, kteří mají elektronickou čtečku knih. Stačí se také podívat na český Twitter, kde se stále zvyšuje počet majitelů elektronické čtečky.

2)      Po uvedení WiFi verze čtečky AMAZON Kindle za pouhých 139 USD  (+20 USD za poštovné do ČR) je patrné, že počet majitelů čtečky Amazon Kindle prudce roste.

Nebylo by pro Tvar zajímavé být jedním z průkopníků distribuce elektronických časopisů v ČR?

Dle všech indicií začínají být eknihy fenoménem, který nebude možné ignorovat.

Čím dál více článků volá po tom, aby knižní vydavatelství a redakce časopisů neopakovaly chyby hudebního průmyslu. A analytici se shodují,  že by nakladatelství a redakce časopisů neměly jen pasivně čekat, jak „digitální revoluce“ v jejich oboru dopadne, protože by to také mohlo znamenat, že čtenáři tištěná  média postupně zatratí. Čtenáři  si poté elektronickou podobu stávajících papírových časopisů a knih snadno seženou z neoficiálních („pirátských“) zdrojů a stejně jako u hudby si už nikdy nezvyknou na to, že i za obsah v elektronické podobě je nutné platit.

http://futurebook.net/content/ebook-pricing-learning-other-peoples-mistakes

Vím, že elektronická média nepřeválcují papírová média během jednoho roku a odhaduji, že většina čtenářů Tvaru budou patřit spíš ke konzervativním příznivcům „staré dobré“ papírové knihy a literárního časopisu v „konvenční“ tištěné  podobě.

Zvažte prosím ale tyto body:

1)      Nebylo by pro Vás zajímavé udělat si reklamu tím, že budete první (mezi prvními), kteří přijdou v ČR s verzí pro čtečky? Mohli byste tak získat i nové předplatitele, kteří Vás ocení jako průkopníky a časopis si objednají jen proto, aby elektronickou verzi vyzkoušeli.:)

2)      Tvar není určitě čtení pro „masy“. To znamená, že nehrozí riziko, že byste utrpěli nějaké velké škody při šíření elektronické verze bez DRM. V první fázi byste mohli například  stávajícím předplatitelům k tištěnému Tvaru nabídnout i elektronickou verzi. A novým předplatitelům dát na výběr, zda chtějí tištěnou a/nebo elektronickou podobu Tvaru.

3)      Jestliže  máte již dnes elektronické podklady pro papírovou podobu časopisu, nemělo by pro vás být složité ani časově či  finančně náročné připravit elektronickou verzi.

Děkuji za to, že jste si můj email přečetl, a přeji Vám i Vašim kolegům příjemný den

Jiří Krákora odkázal na FB na článek v Britských listech (!) na článek „Co způsobilo, že lidé Husákovu normalizaci přijali“, který není jen tradiční BL propagandou, ale který mi dal i odpověď na pár důležitých proč:

1) Proč se můj strýc na začátku 90tých let divil, že někdo chce z názvu naší skvělé republiky odstranit to hanlivé a významově vyprázdněné adjektivum socialistická. A proč se dokázal chvíli poté hlásit k ODS a pravici vůbec. To není double-think,  to je mentalita v ČR.

2) Proč 30letá VŠ dnes považuje Michala Davida za úžasného člověka a jeho muziku za skvělou zábavu. Není nad to vystudovat ekonomku a žít si po povinné lekci korporátní kolektivní manažerské idiocie a MBA indoktrinace "nonstop" po volných večerech svůj diskopříběh.

3) Proč Prima i Nova recyklují bez skrupulí ve svých seriálech stylistiku i hodnotový svět TV sra*ek z reálného socialismu, jen místo politrukova školení přiživují kult spasitele-lékaře a sakralizují výjimečné postavení medicínsko-průmyslového komplexu stojícího dnes mimo dobro a zlo.

4) Proč TV estrády režíruje vkusem reálného husákovského socialismu prosycený Adamec.

5) Vánoce jsou v mysli lidí stále nerozlučně spojeny s pohádkami, jejichž humanistické poselství a by se dalo shrnout pod slogan: "Bohatí byli a jsou ku*vy, které spravedlivý život, proletářská smrtka, levicová víla nebo lenin-marxismus vyznávající Bůh potrestá, a naše domnělá chudoba, dnes načančaná výhodnými splátkami úvěrů a zabalená do vánočních papírů z Lidlu či Tesca, cti netratí ". Troškovská estetika jako poslední degenerovaný výhonek obrozenecké posedlosti chudými, ale nezkaženými chaloupkami  i s jejich obyvateli v záplatovaných, ale čistých šatech, tu s námi bude ještě dlouho. Kdo by tušil, že po Javořické přijde ještě Troška, a ne po troškách.

6) Proč tak lidé lpějí na "jistotách", nejlépe sociálních. Je jedno, když vydělám kulový, hlavně, když mi to kulový přistane na účtu každý měsíc. Když neprší, aspoň kape, je jedno odkud a z jaké dotace, ale teplé jisté místečko lepší než svoboda a riziko. Z tohoto úhlu pohledu se kremace jeví jako sekularizovaná nirvána s panstvím úplné a nikým nezrušitelné jistoty.

7) Proč se dnes může Klaus vyjadřovat s despektem o chartistech, zdůrazňovat svou pasivní, a pokud možno neviditelnou a režimem nepostihnutelnou, rezistenci a obětavou práci v šedé zóně, a většina moudře přikyvuje, protože je pěkné slyšet, že jsme byli účastni velkého bourání, i když jsme se zrovna místo účasti na prvomájovém průvodu ožírali na chalupě. Subverze režimu, která duši i tělo potěší a historie ji, jak vidno, v masce dlouho utajeného disidenta Klause i ocení. Zní to i moudře, gutta cavat lapidem, non vi, sed saepe cadendo, jak víme Václave, že.

8) Proč dnes při koupi auta narazíte hlavně na diskuze, které zdůrazňují důležitost velikosti kufru pro odvoz movitého majetku i rodinných živých řvoucích pokladů na "únikovou" chalupu.:) Ostatně Škoda geniálně pochopila, co její Češi žádají a olbřímí kufr jejích modelů je hlavní konkurenční výhodou v celé Evropě.

Kdysi  jsem na svém hlavním blogu napsal testovací aplikaci pro zálohování blogu na Posterous, která ukazovala možnosti C# Posterous wrapperu. Dnes jsem dostal mail, kde se mě jeden kolega ptá, kde se dá “zálohovač” stáhnout.

Pokud tedy někdo chcete zkusit zazálohovat svůj blog na Posterous, stáhněte si zip soubor, rozbalte jej do nějaké složky na vašem počítači a spusťte zálohování takto:

1.       Otevřete konzolové okno (cmd.exe) – např. současným stisknutím kláves WIN + R zobrazte okno pro spuštění programu a  zadáním cmd.exe otevřete okno konzole.

2.       Zálohování spustíte takto:

<složka, do které jste rozbalili zip soubor>\RSPosterousBackup.exe -u:<vaše přihlašovací jméno na Posterous>  -p: <vaše heslo na Posterous> -bd:<adresář na počítači, kam se má stáhnout záloha>

Tedy např:

C:\PosterousBackup\RSPosterousBackup.exe -u:rene@renestein.net -p:MojeHeslo -bd:c:\_ARCHIV\PosterousArchiv

Na počítači byste měli mít  (a většina z vás pravděpodobně má) nainstalováno běhové prostředí .Net Framework 3.5.

U složky na lokálním počítači, kam zálohujete, musíte mít právo na zápis.

Jak jsem psal, aplikace spíš ukazovala vývojářům, co se dá dělat s Posterous API, než že by byla cílena na lid obecný a vývojařinou nedotčený, ale pokud naleznete chybu nebo budete mít námět na vylepšení, můžete mi napsat do komentářů.;)

Máte v prohlížeči  stále otevřeno mnoho záložek se zajímavými články z RSS čtečky nebo doporučenými články od kolegů z Twitteru či Facebooku? Nemáte čas si je přečíst? Jsou nepřečtené články většinou ztraceny po restartu prohlížeče? Tisknete si články na cesty? Rezignovali jste a odkazy na doporučované články už raději ani neotvíráte? J

Amazon Kindle a Instapaper jsou dvojka, která zaručí, že o zajímavé články nejen nepřijdete, ale ani už nebudete muset provozovat něco tak archaického, jako je (paleo) tisk.:-) Poté, co jsem službu Instapaper zmínil na Twitteru, dostal jsme několik DM s prosbou o návod, jak přesně službu nastavit. Než odpovídat každému jednotlivě, dávám raději návod sem na Posterous.

Instapaper je služba na webu, na které si zdarma zřídíte účet a předáte ji URL všech článků, které si chcete přečíst později. Služba umí  poslat články na Kindle tak, že vypadají jako články v běžném časopise zakoupeném přes obchod Amazonu ve formátu přímo pro Kindle.

Články se na InstaPaper nejlépe přidávají jedním kliknutím na bookmarklet Read Later, který si uložíte do svých "Oblíbených položek" v prohlížeči.

Kdykoli otevřete článek, který si chcete přečíst později a nejlépe na Kindlu, jen na stránce s článkem klikněte v oblíbených na položku „Read later“.

Po přihlášení na Instapaper se zobrazí seznam uložených článků. Do Kindlu můžete „ručně“ nahrát všechny články tak, že kliknete na tlačítko Kindle v sekci Download a stáhnete si do počítače mobi soubor, který do Kindlu nahrajete přes USB jako každou jinou knihu.

Lepší je ale využít pravidelné automatické doručení článků z Instapaper přes “ Amazon Whispernet“ přímo na Kindle bez nutnosti připojovat Kindle k počítači. Jestliže data jsou stažena na Kindle přes WiFi  (ne přes 3G), nic neplatíte.

Na stránce  Extras webu Instapaper v sekci Kindle Automatic Wireless Delivery přejděte na nastavení automatického doručení.

1.       Vyberte si, jak často chcete články doručovat (denně, týdně). Na obrázku mám nastaveno týdenní doručování.

2.       Vyberte si, kolik nových článků k přečtení musí být minimálně přidáno do služby Instapaper od posledního doručení článků na Kindle, aby Instapaper poslal na Kindle nvou kompilaci článků. Mně stačí, aby přibyl jeden článek.

3.       Do textového pole MyKindle’s email address is vyplňte unikátní email vašeho Kindlu, který naleznete na stránce pro administraci Kindlu u Amazonu.

4.       Změny uložte kliknutím na tlačítko Save changes.

5.       Na stránce pro administraci Kindlu u Amazonu také přidejte email Instapaperu (kindle.nox99@instapaper.com) do seznamu emailových adres, z nichž je možné posílat obsah na váš Kindle.

6.       U Instapaperu můžete kliknutím na tlačítko „Send now“  zkusit, zda jste vše nastavili správně. U Kindlu se ujistěte, že máte zapnuté wifi. Voila – nejpozději do 5 minut po stisknutí tlačítka „Send now“ by se vám měl na Kindlu objevit nový „časopis“  s články z Instapaperu“, který vypadá takto:

Nový  "časopis" Instapaper doručen do eknihovny Kindlu

 Jeden oddíl  v časopise s 16 články (nezkoušel jsem, zda složky v Instapaperu, do kterých můžete články třídit, jsou poté v Kindlu reprezentovány samostatnými oddíly s články)

Seznam článků

Článek i s obrázkem

Ukázka článku z Instapepru na Kindlu

Instapaper se na Kindlu chová jako regulérní časopis se vším všudy – v knihovně na Kindlu vidíte vždy jen nejnovější číslo, starší čísla (maximálně 7 starších čísel?) jsou na Kindlu uložena v archivu starších periodik.

P. S. Na Kindlu vytvořite snímek obrazovky (screenshot) současným stisknutím tlačítek Alt-Shift-G. Po připojení Kindlu k počítači snimky naleznete ve složce  „documents“. Název snímku vždy začíná znaky screen_shot-.

Dan Steigerwald položil na Facebooku provokativní dotaz:

Ten, kdo z vás pracuje minimálně 14 hodin denně, poslední tři roky, včetně svátků i víkendů, ať prosím do komentářů napíše co a proč dělá. Díky

Komentář se mi trochu rozrostl, tak ho dávám na Posterous.

To není definice produktivního člověka, ale zoufalce, který neumí organizovat svůj čas. Život se dá promarnit mnoha způsoby, ale dobrovolná otrocká práce patří k těm nejhorším.
Náčrt typologie podobných individuí.

1) Zoufalci, kteří si myslí, že poctivá práce a směna vlastního života za hodiny (neproduktivní?) práce v budoucnu povede k "ONASSIS" etapě života. Blahoslaveni pracovití, ale duchem chudí, neboť oni roztáčejí kola ekonomiky....:)

2) Lidé, kteří nezvládají svou práci a nedostatek talentu nahrazují pílí. Dovedu si představit, že pozice pastevce stád by jim přinášela větší uspokojení, ale ambice nesoudných rodičů realizované skrze frustrace a deprivace vlastních dětí či prestižní soutěžení v nákupech čím dál většího počtu nepotřebných tretek se stejně retardovanými sousedy ("kdo má větší bazén, toto léto ruluje)"  jim nedovolí vysadit - do prvního infarktu.

3) Filantropové, altruisté a světci, kteří obětují svůj život pro ostatní, aby jej zpět i s úroky v ráji získali, nebo pečují o ostatní proto, že péče o blaho bližních (oběť) prý vede ke spokojenému životu, protože pečovatelé splácí svůj ontologický dluh a užívají si moci, kterou získávají nad těmi většinou nedobrovolně závislými, o něž ve dne v noci projevují dojemnou starost a jejichž ontologický dluh vůči světu narůstá. I prací posedlému asketovi občas jinak pečlivě ovládanou tvář rozbrázdí vrásky rozkoše z péče o duši i tělo ostatních a potměšilé oči vyvrhnou i před sebou skrývanou samolibost na vlastní dokonalostí.

4) Magoři, šílenci, blázni, které práce baví. "Reálný" život, o kterém bájí ostatní, považují za zvrácený způsob utrácení přiděleného času, za život, který je "někde tam venku pro ostatní", ale aby je okolí nepovažovalo za workholiky a nemuseli před ním stále novými výmluvami racionalizovat svou posedlost, raději bez uzardění dokola opakují, že pracují tak tvrdě nedobrovolně, z nutnosti a konkrétně třeba kvůli dluhům (hypotéce, leasingu...).

Peklo má mnoho podob a práce dokáže vyšklebit nadrzle odpudivou tvář. Myslím, že Jan Patočka zdůrazňoval, že práce je tíže.
Obzvláště chytrým trikem ďábla je, že dnešní doba považuje pracovitost a výkon za žádoucí ctnosti, a ne za nutné prostředky přežití v nepřátelském světě. Obávám se, že alegorickou sochou těchto ctností by byl schvácený příslušník střední třídy s kladivem a srpem v jedné ruce, druhá ruka zaťata v pěst se snaží resuscitovat wolkerovské (to není překlep - opravdu ne walkerovské:) ) srdce schvácené počínajícím infarktem, v očích pokročilá Jobova beznaděj a za zády stín exekutora. Nad skulpturou nápis "Teď poznáš, jak chutná cizí skýva, když nahoru a dolů po schodech plížit se ti zbývá".

Člověkem se rodíme, stachanovcem nebo příslušníkem střední třídy se stáváme.:-)

Hádejte - kam patřím? Tato otázka je jen řečnická, odpovědi netřeba. :-)

Psáno jako komentář na FB k odstoupení Paroubka, a protože nenávistné výlevy vůči Paroubkovi neustávají ani po jeho odstoupení, dávám text i sem. Už jen proto, že distancovat se od výblitku modrých komsomolců, kteří kážou liberalismus a praktikují nenávistný iracionální antilevicový dogmatismus, je pro mě skoro nutností. Ted, když po sobě znovu čtu úvod, doufám, že nezačínám mít ze svého hlasu v těchto volbách špatné svědomí. :)
.....

Také si myslím, že své odstoupení zvládl Paroubek dobře. A to i přesto, že musí být příšerné prohrát pro roce intenzivního osobního nasazení a z ryze řemeslného pohledu skvěle odvedené práce. ODS měla proti ČSSD zcela dementní kampaň zacílenou na neexistující voliče. Na úžasné heslo "Vlast v bezpečí" dlouho nezapomenu - příště bych volil ještě aktuálnější "Hannibal ante portas". I Modrý tým je ehm, no raději ty echt pravicové komsomolce nekomentovat. Jen někteří voliči ODS volí kvůli dobrému programu a PŘESTO, že kampaň je stupidní a nikdo z vedení ODS před volbami nevymetl Béma, Langra a další kreatury.
Navíc prohrát, nebo spíš novopyrrhovsky vyhrát a být poražen jen tím, že líní, neodpovědní a nevyzpytatelní voliči CSSD nedorazili a část z nich zariskovala a volila Zemana, VV, BoBo apod. a nelze tedy sestavit koalici, je k vzteku. Tedy souhlas, Paroubek odešel s noblesou, já bych po roce usilovného (pravicového? :-)) snažení se o úspěšné dokončení projektu, kdy jsem navíc laciným symbolem blíže neurčené hrozby návratu k předlistopadovým poměrům, nejsnazším terčem nenávisti a vtělením všeho levicového zla, a v den očekávaného triumfu a svým způsobem zaslouženého vítězství nad rozpačitými soupeři reagoval před novináři, které považuju za své nepřátele, mnohem hůře a zlostněji

EDIT: Po několika komentářích a mailech chci další diskutující upozornit, že mě jako voliče ODS o zhoubnosti ČSSD a Paroubka přesvědčovat nemusí.:)

http://www.twitlonger.com/show/14jhr9

Cílem není podat vyčerpávající kritiku programu Svobodných, ale ilustrovat alespoň na dvou bodech, proč bych je nevolil.

"Ve vztahu k Německu si Svobodní uvědomují, že nastává nové období německé mocenské politiky. Svobodní odmítají současnou vůdčí úlohou Německa v Evropské unii. Česko‑německá deklarace nepřinesla zamýšlený výsledek a není dostatečně pevným východiskem pro bilaterální vztahy, takže minulost může být znovu oživována jako politické téma. Svobodní považují poválečná spojenecká ujednání o Německu a z nich vyplývající československé zákony za neměnné právní skutečnosti zajišťující evropský mír."

Tohle je podle mě podpásovka . Sice můžeme tvrdit, že Německo po dvou prohraných světových válkách dosáhlo nakonec ekonomickou cestou svého cíle "ovládnout Evropu" a že je hegemonem Evropy, ale k  "oživování jako politického tématu" přispívají hlavně tyto věty. Za extrémní  považuju lpění na "československé zákony za neměnné právní skutečnosti zajišťující evropský mír." Jak můžeme srovnávat takzvané kritické myšlení Svobodných s dotěrným tázáním Schauera, který zpochynil české národní jistoty, když Svobodní si hned v programu vytyčí neměnná dogmata, za nimiž stojí evidentně Machův Bůh Klaus, jehož nehodnými proroky jsou hradní pimprlátka hrdě se nazývající Svobodní?

EU se kritizovat může a její některé současné rysy (protekcionismus, dirigimus, etatismus, slabé figury v čele, ekonomická slabost, byrokracie i občasná tendence k rigidnímu řízení jako v SSSR) jsou pro mě odpudivé stejně jako pro vás. Ale přesto si myslím, že alternativou není utopie o spolupráci v Evropě, nebo chcete-li Evropská dohoda v podání SSO, ale posílení demokratických prvků v EU a větší podíl domácích politických elit na vysvětlování důležitosti různých (i dalších) celoevropských voleb. V současné době politici význam EU voleb spíš zlehčují, aby dodali důležitosti svým lokálním půtkám.
Když se po přijetí Lisabonu nic významného a dostatečně tragického nestalo, stačilo odpůrcům Lisabonu tvrdit, že Lisabon je úplně k ničemu, protože se nic neděje (zatracení líní byrokrati, ani tu apokalypsu nejsou schopni popohnatJ), i když předtím varovali všechny živé a mrtvé, jaká EU zvůle nás hned po přijetí čeká. J

"Stát není podřízen jiným institucím. Je vrcholnou autoritou jednající podle své vůle, nezávisle na vnější moci, je oprávněn činit konečná rozhodnutí podle vlastních pravidel a svého řádu.

Ze svrchovanosti státu vyplývá i to, že stát je jediným zdrojem práva pro své území. "

Tohle je problematické pojetí. Éra národních států ještě nějakou dobu potrvá, ale svou hvězdnou hodinu si již prožily. Už dnes je patrné, že stát není zcela autonomní jednotkou, ale je spíš mnoha výhonky, původně ekonomickými a dnes i ryze politickými a sociálními, spojen s jinými státy, kterým veřejné mínění nedovolí respektovat zcela svrchovanost státu, který na svém území pod pláštíkem práva a aureolou "vrcholné autority" páchá, co chce a bez ohledu na to, čím se ho snaží dále ve svém programu pidistrany typu SSO omezit. Národní státy jsou pro politiky typu Klause a Macha ráj - je to rejdiště, ve kterém se dá stále tvrdit, že ta "zlá" EU může za naše problémy, že když se my Češi vrátíme ke svým zlatým ručičkám a "splendid izolaci" přerušované jen volným tokem zboží (aby už byl vždy dostatek hajzlpapíru, nejsme přece iracionální hovada, poučili jsme se z odmítnutí Marshallova plánu a víme, k jakému se máme přichýlit ekonomickému dubisku) , vše bude úžasné a skvělé, že EU je nové SSSR a že se přece bez Brežněva i  Rampuye obejdeme. V ČR vyhrává ten, kdo tvrdí, jak jsme praktičtí, skvělí, svým průměrem a takzvaným selským rozumem oslňující, nenecháme se ošálit „těmi nahoře“,  a proto v hospodských debatách vždy působí impozantně samec, který to těm "kurvám EU kancelářskejm" zase natře. Smůlou SSO je, že Mach jako alfa samec nepůsobí, takže řetěz nutných výchozích podmínek pro skvělý volební úspěch SSO má naštěstí jako nejslabší článek předsedu s charismatem Klausova roztržitého dvořana. J

A hlavně - stále je tu teoretická naděje, jak se i z evropského pohledu marginální, ex definitione liberálně-konzervativně-pravicová, strana i se svým průměrným lídrem, spíš stínem svého velkého učitele,  může přicucnout k prsu národního státu a sát z něj výhody po volební období bez další kontroly zvnějšku. Vždyť garantem práva je stále národní stát. A nenechal bych se zmýlit, současné politické strany prosazují štíhlý stát jen do té doby, dokud i jim nezačne téct po volbách mléko a strdí do vlastních kapes. Současné strany, a hlavně malé politické strany typu SSO, nejsou reprezentantem nějaké významného a koherentního evropského myšlenkového proudu, ale spíš nástrojem pro náhlé zviditelnění svých nevýrazných loutkových předsedů (Mach), ukojení pozdně disidentských EU ambic šedých prognostických myšek a přesluhujících otců-zakladatelů  (Klaus), výtahem moci pro pár věrných  a oltářem, na němž lze obětovat ty jediné, do posledního dechu pravicové, ať už to znamená cokoli,  EU nenávidějící a (možná podvědomě) dávno zvětralým ideám obrozenců oddané hlasy. To, že se podobný hlubinný podvědomý proud načechrá vlnkami (i pro mě) lákavého konzervativně-liberálního pozlátka , důsledné kritiky přebujelého etatismu a zdůrazňováním individuální svobody, není pro mě důvod, proč SSO i s jejich novými (polepšenými, jasně) krajně pravicovými souputníky volit.

Vím, že se k dohodě s EU kritiky nedopracuju, ale respektuji Vás a myslím si, že další důkazy, jak je EU mizerná,a vzájemná spílání  jsou v komentářích  zbytečné.:) A mimochodem, vážně beru jen kritiky, kteří už v referendu o vstupu do EU hlasovali  „proti“, ne ty konjunkturální postavičky, kteří na EU začali nadávat, když různé provařené mediální mrdky a jejich tradiční přicmrdávači otočili kormidlo provinčních mediálních dějin proti té, dříve v ČR tak nekriticky a nesmyslně adorované, EU.